Jdi na obsah Jdi na menu
 


Obrazek


Obrazek


 Ke svému životu potřebuji tři věci. Slunce pro krásný den, měsíc pro krásnou noc a muže pro krásný život....

Obrazek

Děkovný dopis všem, co šíří spamy - řetězovky nevyhynou...


Chtěla bych „poděkovat“ všem co mi posílali maily „nepřetrhni řetěz“ a „pošli dál“ v roce 2005 a 2006!
Díky vaší dobrotě jsem přestala pít Coca Colu od té doby co jsem se dozvěděla, se s ní čistí skvrny na WC!
Už ani nechodím moc do kina, protože se bojím, že si sednu na jehlu infikovanou AIDS!
Potím se, protože už nepoužívám deodoranty, když jsem se dozvěděla, že podporují rakovinu!
Už neparkuji v krytých parkovištích, protože se bojím, že mi někdo daruje parfém, aby mě nadrogoval a okradl!
Všechny moje úspory jsem dala na účet Amy Bruce, chudého dítěte, co čeká na transplantaci srdce už aspoň po 7000-té (zajímavé je, že od roku 1995 je jí stále 7 let)!
Můj mobil Nokia, co jsem měla dostat zadarmo, stále nepřišel a ani lístky do Disneylandu!
21× jsem přeložila oslavu svých narozenin, neboť stále čekám na donášku vína zdarma a všichni moji přátelé jsou na mě naštvaní!
Zapsala jsem svoje jméno do dopisu s dalšími 3000 jmény na záchranu veverky z Mozambiku, která má vyhynout a která je vlastně tak vzácná, že ji nikdo nikdy neviděl!
Dozvěděla jsem se po 170-té, že Seznam.cz mi zruší mailovou schránku, ale stále se nic nezměnilo!
Už znám recept jak najít spřízněnou duši (stačí napsat jeho jméno na papír a poškrábat si zadek a přitom se točit ve směru hodinových ručiček okolo Renaultu 4L!
Měla jsem neštěstí přibližně 3000× a jsem mrtvá 67×, protože jsem nikdy neodeslala maily dál a už vůbec ne do 24 hodin!
Děkuji vám, ale už s tím jděte do p.dele !!!
Důležité: Jestli neodešleš tento mail do 10 sekund alespoň 850 000 lidem, modrá zlá příšera  sežere zítra v 17.30 celou tvoji rodinu

Obrazek

Jednoho dne zahynul při autonehodě úspěšný personalista.

Jeho duše vystoupala k Bráně Nebeské, kde ji přivítal svatý Petr:

"Ty, personalisto, vítej v Nebi, ale současně ti musím říct, že pro nás představuješ jistý problém. Ještě tu nemáme žádné personalisty, a tak pořádně nevíme, co s tebou. A když u někoho nevíme, co s ním, máme takové malé pravidlo:

Na jeden den ho pošleme do Pekla, na druhý den ho máme u nás v Nebi a nakonec si sám vybere, kde chce zůstat." "No, já bych snad zůstal rovnou tady, nač tolik čekání..." navrhl personalista. Ale svatý Petr zakroutil hlavou:

"Pravidla jsou pravidla." Tak svatý Petr posadil personalistu do výtahu a poslal ho až úplně dolů,do Pekla. Dveře výtahu se otevřou a personalista vidí krásné zelené louky, po kterých se procházejí šťastní lidé a vesele se mezi sebou baví.

Všichni jsou dobře oblečení, spokojení a je mezi nimi plno jeho přátel,personalistů!

Přiběhnou k němu, uvítají se, vzpomínají na staré časy. Potom ho seznámí s Ďáblem, příjemným, vtipným pánem, a ten je všechny pozve do místní restaurace na exotickou večeři, u které popijí, popovídají si a čas uletí, až je ráno, a personalista musí do výtahu a do Nebe.

Následující den stráví personalista v Nebi. Sedí si na obláčku, příjemně si brnká na harfu, pozpěvuje si oblíbené písničky. A den uteče, ani neví jak.

Přijde večer a svatý Petr si zavolá personalistu: "Tak, byl jsi v Pekle, byl jsi i v Nebi, kde bys rád zůstal?"

"Víš, svatý Petře, nebylo mi u vás zle. Ještě nikdy jsem nestrávil takové dva příjemné dny jako tyto poslední. Ale víš, tam dole v Pekle mám přátele a ti na mě určitě čekají... Nezlob se, raději bych zůstal v Pekle." Svatý Petr přikývl a poslal personalistu výtahem zpět do Pekla. Dveře výtahu se otevřou a personalista nevěří vlastním očím: Místo zelených luk rozoraná olejová zemina, odpadků po kolena a jeho přátelé odění do hadrů a zubožení na kost tyto odpadky sbírají a třídí. Ani se na něj nepodívají, oči upírají jen na svou smutnou a zapáchající práci.

Najednou k němu přistoupí Ďábel a vezme ho kolem ramen.

"Poslyš, Ďáble, já to nechápu... Včera to tu bylo samá zeleň, radost, spokojenost a pohoda, a dnes je to jedno obrovské smetisko, kde nemá nikdo na nikoho ani čas, ani náladu!"

Ďábel se pousměje: "To víš, včera jsme s tebou dělali personální nábor.

Dnes už jsi součástí týmu...

Obrazek

Matka pracuje v kuchyni a poslouchá svého 5-letého syna, který si hraje v obýváku s elektrickým vláčkem. Najednou vláček zastaví a její syn říká:
"Vy kokoti, který chcete vystoupit, vypadněte odsud, protože tohle je poslední zastávka. A vy kokoti, který chcete nastoupit, okamžitě hněte p.delí, protože hned odjíždíme...."

Zděšená matka vejde do pokoje a říká: "V tomto domě takovýhle jazyk nepoužíváme. Takže ihned běž za trest do svého pokoje a zůstaň tam dvě hodiny. Pak se můžeš vrátit a hrát si dál se svým vláčkem. Chci ale, abys mluvil jen slušně!"

Po dvou hodinách syn vyjde ze svého pokoje a hraje si opět s vláčkem. Za chvilku vlak zastaví a matka slyší:

"Všem pasažérům, kteří vystupují, připomínám, aby si nezapomněli vzít zavazadla. Chceme Vám poděkovat, že jste s námi cestovali a doufáme, že jste strávili příjemnou cestu."

Dále slyší: "Těm, kteří právě nastupují, připomínáme, aby si malá zavazadla dali pod sedadlo.Pamatujte, prosím, že kouření není v tomto vlaku dovoleno. Přejeme Vám příjemnou cestu."

Když se matka souhlasně a spokojeně usmála, slyší, jak syn dodal:
"A těm, co jsou nasraný z dvouhodinového zpoždění, připomínám, že za to může ta kráva v kuchyni!"

Obrazek

Pase ovčák ovce na zelené louce. Najednou, co to?
Po horské cestě přijíždí bavorák a za ním oblaka prachu.
Za volantem mladý muž v obleku od Broniho, v botách od Gucciho,vázanka DG, na očích tmavé brýle Ray Ban.
Stisknutím tlačítka stáhne okénko, vykloní se a povídá: "Hej, ovčáku, když ti řeknu, kolik máš ve svém stádě ovcí, dáš mi jednu?"
Ovčák se pomalu podívá na úspěšného mladého muže
a řekne klidně: "Ale jo, proč ne?"
Úspěšný mladý muž zaparkuje svůj bavorák, vytáhne
notebook Dell, připojí ho ke svému mobilu od AT&T. Pomocí GPS určí svoji polohu,pak se
připojí na satelit ESA, kde zadá svoje souřadnice a vyžádá si pořízení řady fotografií s vysokým rozlišením.
Pak pomocí Photoshopu otevře pořízené digitální obrázky a exportuje je do zpracovatelského střediska v Hamburku. Během pár vteřin dostane na svůj Palm Pilot zprávu, že obrázky jsou zpracovány a uloženy v databázi SQL.
Propojí databázi s Excelem, kde má stovky složitých vzorců, a uploaduje všechna uložená data. Po několika minutách má zpracovaná data. Vytiskne je na miniaturní barevné tiskárně HP LaserJet jako stopadesátistránkovou zprávu
a otočí se k ovčákovi: "Máš přesně 1 586 ovcí!"
"To je pravda. Takže podle naší domluvy si můžete
vybrat jednu ovci."
Ovčák pozoruje pobaveně mladého muže, jak se snaží napasovat jedno zvíře do kufru auta, a pak povídá: "Když vám řeknu, jaké je
vaše povolání, vrátíte mi, co jste si vzal?"
Mladý muž se na vteřinu zamyslí a odpoví: "Jistě."
"Jste konzultant EU," řekne ovčák.
Mladému muži spadne čelist: "To je pravda. Jak jste to uhodl?"
Vůbec jsem nemusel hádat," povídá ovčák. "Přijel
jste, aniž by pro vás kdokoliv poslal. Chtěl jste dostat zaplaceno za odpověď, kterou jsem už dávno znal - navíc na otázku, na kterou jsem se ani neptal, a přitom o mé práci víte úplný kulový. A teď mi vraťte mého psa...!"

Obrazek

Leze takhle chlap po skoro kolmý skále, 8000 metrů vysoko, už je skoro na vrcholku. Najednou mu podjede noha, vysmekne se mu ruka a už se řítí dolu. Nad sebou vidí jen vzdalující se vrchol, pod sebou přibližující se ostrá skaliska.
„Tak to je konec!“ pomyslí si.
Situace je naprosto jednoznačná, beznadějná a pro něj docela zoufalá. V posledním okamžiku mu projede hlavou chabá naděje a začne se modlit:
„Pane Bože, jestli jsi, udělám cokoliv mi řekneš, cokoliv budeš chtít, jen když mě zachráníš!“
A najednou se nad ním rozlila jasná záře a ozval se mohutný hlas:
„Zachráním tě, ale musíš se up.dnout tak silně, aby to bylo slyšet po celém širokém okolí.“
Chlap teda sebere všechnu sílu, pořádně se nadejchne aby tomu dodal na důrazu a opře se do toho jako nikdy v životě. Následoval strašnej zvuk toho nejhlasitějšího a nejsilnějšího ulevení na světě. Dal do toho prostě všechno co mohl, a aby ne když mu jde o život.... A jak tak doznívá ozvěna toho mocného burácení z okolních skal, tak mu někdo zatřese ramenem a ozve se jiný, o něco slabší hlas, který říká:
„Pane kolego, pane kolego, haló! Když už nám tady na poradě spíte, tak alespoň neprďte...“

Obrazek

Toto je skutečná korespondence jednoho londýnského hotelu s jedním z hostů. Hotel se nakonec rozhodl uveřejnit dopisy v Sunday Times:

Vážená slečno pokojská,

prosím nenechávejte v mé koupelně žádná hotelová mýdla. Přivezl jsem si své vlastní toaletní mýdlo zn. Dial. Odneste prosím těch šest nepoužitých mýdel z poličky pod lékárničkou a také ta tři mýdla ze sprchového koutu.
Překážejí mi...

Děkuji
S. Berman



Vážený pokoji 635,

nejsem Vaše pravidelná pokojská. Vaše pokojská má dnes volno a bude zpátky ve čtvrtek. Odnesla jsem 3 hotelová mýdla ze sprchového koutu, jak jste požadoval.
Těch 6 mýdel jsem odnesla z poličky, aby Vám nepřekážela. Dala jsem je na krabici s papírovými kapesníčky, pro případ, že byste změnil názor.
Přidala jsem pouze 3 nová mýdla, protože mám instrukce od vedení nechávat na každém pokoji 3 mýdla denně. Doufám, že nyní je vše v pořádku.

Kathy
pokojská




Vážená slečno pokojská - doufám, že jste moje pravidelná pokojská.

Zřejmě Vám Kathy neřekla o mém upozornění ohledně hotelových mýdel. Když jsem se včera večer vrátil do svého pokoje, zjistil jsem, že jste přidala 3 malá mýdla Camay na poličku pod lékárničkou. Budu zde v hotelu bydlet 14 dní a přivezl jsem si své vlastní toaletní mýdlo zn. Dial. Nebudu tedy potřebovat těch 6 malých mýdel na poličce. Překážejí mi, když se holím, čistím si zuby atd.

Odneste je, prosím.

S. Berman



Vážený pane Bermane,

assistant manager, pan Kensedder, mě dnes ráno informoval, že jste mu včera večer telefonoval a nebyl jste spokojen s hotelovým servisem na svém pokoji.
Přidělila jsem Vašemu pokoji novou pokojskou. Přijměte mou omluvu za způsobené nepříjemnosti. V případě dalších problémů mě, prosím, kontaktujte, osobně vše vyřeším. Volejte linku 1108 mezi 8:00 a 17:00.
Děkuji
Elaine Carmen provozní.



Vážená paní Carmen,

Není možné Vás telefonicky kontaktovat, protože odcházím z hotelu ráno v 7:45 a vracím se v 17:30 nebo 18:00. Proto jsem včera večer volal panu Kensedderovi. Vy jste již odešla. Jen jsem pana Kenseddera požádal, zda by mohl něco udělat s těmi hotelovými mýdly. Ta nová pokojská, kterou jste mi přidělila, si musela myslet, že jsem nový host, protože přidala 3 nová mýdla do lékárničky, spolu s pravidelnou dodávkou 3 mýdel do sprchového koutu. Za pouhých 5 dní zde jsem již nashromáždil 24 hotelových mýdel.

Proč mi to děláte?

S. Berman



Vážený pane Bermane,

Vaše po pokojská, Kathy, byla instruována, aby přestala dávat mýdlo do Vašeho pokoje a všechna přebytečná mýdla odnesla. V případě dalších dotazů prosím volejte linku 1108 mezi 8:00 a 17:00.

Děkuji
Elaine Carmen, provozní



Vážený pane Kenseddere,

Moje toaletní mýdlo zn. Dial chybí. Všechna mýdla byla odnesena z mého pokoje, včetně mého vlastního toaletního mýdla zn. Dial! Včera večer jsem se vrátil později a musel jsem volat hotelového sluhu, aby mi přinesl 4 malá mýdla Cashmere Bouquet.

S. Berman



Vážený pane Bermane,

informoval jsem naši provozní, Elaine Carmen, o Vašem problému s mýdly. Nechápu, proč nebylo žádné mýdlo ve Vašem pokoji, protože naše pokojské mají každý den nechávat 3 hotelová mýdla v každém pokoji. Situaci okamžitě napravíme. Přijměte, prosím, mou omluvu za způsobené nepříjemnosti.

Martin L. Kensedder
Assistant Manager



Vážená paní Carmen,

Kdo proboha dal 54 malých mýdel Camay do mého pokoje? Když jsem se včera večer vrátil, našel jsem 54 mýdel. Nechci 54 hotelových mýdel Camay. Chci moje vlastní jedno toaletní mýdlo zn. Dial. Uvědomujete si, že tu mám 54 mýdel?

Jediné, co chci, je moje mýdlo Dial. Prosím, vraťte mi moje mýdlo Dial!

S. Berman



Vážený pane Bermane,

stěžoval jste si na příliš mnoho mýdla ve Vašem pokoji, takže jsem je nechala odnést. Pak jste si stěžoval panu Kensedderovi, že nemáte žádné mýdlo, takže jsem je osobně vrátila. To znamená, 24 hotelových mýdel Camay která byla odnesena a 3 nová mýdla. která máte dostávat každý den. Nevím nic o 4 mýdlech Cashmere Bouquet.
Vaše pokojská, Kathy, zřejmě nevěděla, že jsem Vaše mýdla již vrátila a také přinesla 24 hotelových mýdel Camay plus 3 nová mýdla. Nevím, jak jste přišel na to, že náš hotel dává na pokoje velká mýdla zn. Dial. Podařilo se mi najít jedno velké mýdlo Ivory, které jsem nechala ve Vašem pokoji.

Elaine Carmen
provozní



Vážená paní Carmen,

rád bych Vás krátce informoval o nejnovějším stavu zásob mýdla na mém pokoji.

K dnešním dni eviduji: na poličce pod lékárničkou- 18 mýdel Camay ve 4 sloupečcích po 4 a 1 sloupečku po 2. Na krabici s papírovými kapesníčky 11 mýdel Camay ve sloupečcích po 4 a 1 po 3. Na koši na prádlo 1 sloupeček se třemi mýdly Cashmere Bouquet, 1 sloupeček 4 hotelových mýdel Ivory a 8 mýdel Camay ve 2 sloupečcích po 4. V lékárničce- 14 mýdel Camay ve 3 sloupečcích po 4 a 1 sloupečku po 2. Ve sprchovém koutě- 6 mýdel Camay, velmi vlhkých. Na severovýchodním rohu vany- 1 mýdlo Cashmere Bouquet, lehce použité. Na severozápadním rohu vany - 6 mýdel Camay ve 2 sloupečcích po 3. Až bude Kathy uklízet můj pokoj, požádejte ji, prosím, aby všechny sloupečky mýdel byly pěkně vyrovnané a pečlivě oprášené. Dále ji upozorněte, že sloupečky s více než 4 mýdly mají tendenci se kácet.
Dovoluji si navrhnout, že parapet okna v ložnici je nevyužitý a může tedy být skvělým místem pro budoucí dodávky mýdla.

A ještě jedna věc... obstaral jsem si nové velké toaletní mýdlo zn. Dial, které nyní uchovávám v hotelovém trezoru, aby nedošlo k dalším nedorozuměním....

Obrazek

Policie vyšetřovala záhadnou smrt prominentního byznysmena, který vyskočil z okna své pracovny v dvaadvacátém patře newyorského mrakodrapu. Jeho sekretářka nemohla uvést bezprostřední důvod šéfova činu, ale pravila, že na ni dělal velice divný dojem už od té doby, kdy "asi před měsícem‘ u něho nastoupila zaměstnání. Po prvním týdnu, vypověděla, mi zvýšil plat o dvacet dolarů. Koncem druhého týdne mě pozval do své soukromé pracovny. Dal mi krásnou černou noční košilku, pět párů nylonek a řekl: 'To je pro mou krásnou a výkonnou sekretářku.' Na konci třetího týdne mi věnoval překrásný kožich. Nu a dnes odpoledne mě znovu pozval do své soukromé pracovny, věnoval mi tenhle nádherný diamantový náramek a zeptal se mě, jestli bych ho mohla milovat. Odpověděla jsem, že ano. Objal mě a řekl: 'Čím si to mohu zasloužit, miláčku?' Řekla jsem, že když byl na mne tak hodný, bude ho to stát jenom pět dolarů, ačkoliv všem ostatním pánům v kanceláři účtuji deset. Pak se najednou na mne nějak divně podíval a vyskočil z okna..

Obrazek

Včera jsem se svými kamarádkami vyrazila na večírek. Manželovi jsem řekla, že se vrátím o půlnoci. "Slibuji ti, miláčku, že se nevrátím ani o minutu později!" prohlásila jsem a vyrazila. Ale večírek byl fantastický..! Drinky, tanečky, znovu drinky a znovu tanečky , ještě víc
drinků... bylo to tak skvělé, že jsem zapomněla na čas!!! Když jsem se vrátila domů, byly tři hodiny v noci. Vcházím do bytu, jako myška otvírám dveře a vtom slyším tu zatracenou kukačku v hodinách, jak kuká třikrát! Když jsem si uvědomila, že manžel se při tom kukání může probudit, zakukala jsem sama ještě devětkrát... Byla jsem na sebe velice pyšná a spokojená, že i když jsem ožralá jak dělo, dostala jsem takový dobrý nápad - podařilo se mi vyhnout nepříjemnosti s manželem...!!! Rychle jsem si lehla a usínala s myšlenkou na to, jak jsem inteligentní....
Ráno, během snídaně, se manžel zeptal, kdy jsem se vrátila z večírku. A tak říkám, že přesně o půlnoci, jak jsem slíbila. Nic neříkal a ani
nevypadal, že by měl nějaké podezření. "To je skvělé, jsem zachráněná..!"pomyslela jsem si a otřela pot z čela. Manžel se na mě po chvíli vážně podíval a povídá: "Víš, musíme vyměnit ty naše kukačkové hodiny." Zbledla jsem strachy a ptám se pokorně: "Aaano? A proč, miláčku? A on na to: "Víš, dneska v noci kukačka zakukala třikrát, potom - nevím, jak to udělala, vykřikla Ó bože!, znovu zakukala čtyřikrát, vyzvracela se v předsíni, zakukala ještě třikrát a upadla smíchem na podlahu... Kuknula ještě jednou, šlápla na kočku a převrátila stolek v obýváku... Potom se svalila vedle mě, a zatímco kukala naposledy, hlasitě si uprdla. Pak začala chrápat...

Obrazek

Těhotenství - nejkrásnějších 9 měsíců v životě ženy...

1. měsíc
Stojím v lékárně ve frontě a chce se mi omdlít. Je tam vedro, vydýchaný vzduch a paní přede mnou má prostě nesnesitelný parfém. Ale pořád je to lepší než pán před ní, který smrdí zřejmě od přírody a je mi tak nějak fyzicky odporný. Fuj, teď jsem si všimla lupů v jeho vlasech... Asi se pozvracím.... "Těhotenský test," odpovím na otázku lékárnice, co si přeju. Mám mžitky před očima a venku si musím chvilku sednout na parapet výlohy, abych se neskácela. Jsem si jistá svou věcí a 2 čárky na počuraném papírku mi to pak doma jen potvrdí. Asi brzo omdlím, třeští mi hlava, ale jsem šťastná....

2. měsíc
Je 7 hodin ráno, já stojím v kuchyni před ledničkou a vedu vnitřní boj: když ledničku neotevřu a nevytáhnu si z ní něco na snídani, brzy se pozvracím. Pokud ji otevřu a ucítím to, co člověk cítí, když ledničku otevře, pozvracím se taky. Jdu si napustitdo sklenice ledovou vodu, napiju se, opláchnu si čelo, otevřu dokořán okno, zadržím dech a risknu to. Rychle otvírám lednici a bleskově vytahuju máslo a mlíko. Vyhrknou mi slzy do očí a ženu k oknu to rozdýchat. Hurá, ustála jsem to, už mám aspoň na dopoledne vyhráno. Snídám bílý rohlík s máslem a bílou kávu, to jediné, co dopoledne snesu k jídlu. Posilněná snídaní jdu odvážně uklidit věci zpět do lednice a zrak mi padne na 2 buřty v igelitovém pytlíku, cosi koupil manžel na večer na opékání. Ty už jsem neustála. Nesnáším zvracení, takže zvracím s křečovitě zavřenýma očima, abych to neviděla, pak poslepu tápu po toaletním papíru a po splachovadlu. Opouštím záchod, pustím si na hlavu studenou vodu a jdu na dvůr to rozdýchat. První, co uvidím po otevření dveří na dvůr, je hromádka od našeho štěňátka. Poslepu zvedám prkýnko. Jsem vyložená z kuchyňského okna, zhluboka dýchám a přemýšlím, že bych měla něco sníst. Jediné, na co jsem schopná pomyslet bez odporu, je rohlík s máslem a bílá káva. Stojím před ledničkou .......... Věčný koloběh... Mám pocit, že se neudržím na nohou. Ležím v posteli, hlavu jsem si osprchovala studenou vodou, mám okno dokořán a zhluboka dýchám. Asi bych měla něco sníst.......... Přichází domů manžel s oblíbenou žertovnou otázkou na rtech: "Cos tady celý den dělala?" Bez jakýchkoli skrupulí pronáším neomaleně: "Blila." Manžel se hurónsky směje, považujíc to za dobrý vtip, otvírá dokořán ledničku a volá na mě: "Co máme k jídlu, maminko ???"

3. měsíc
Miminku na ultrazvuku bije srdíčko, vše je v pořádku a já dostávám konečně těhotenskou průkazku a přemýšlím, jak se vyrovnám s pokynem sestry, abych přišla příště nalačno. Smlouvám s ní aspoň o kapku kafe nebo čaje a vyhrožuju poblinkáním sesterny. Směje se a povoluje mi trochu vody. Přicházím domů a rozrážím dokořán všechna okna: nesnáším vůni našeho domu. "Nepřipadá ti, že nám to tady strašně smrdí?", vyzvídám na každém. Smrdí mi sprchový šampon, tělové mléko, je mi odporný olej na opalování, hnusí se mi jídlo, je mi odporný dokonce i rohlík s máslem a bílá káva. Jediné, co mi voní a na co mám chuť prakticky pořád, je pivo. Opuchly mi nohy a obličej a na bradě se mi vyrašil lišej záhadného druhu. Večer k nám přišlo pár známých na grilovačku. Cpou se masem a mají odporně mastné brady a prsty. Maso odporně smrdí. Manžel odlamuje nožičky špekáčku a dává je synovi, který mlaská a omastek mu teče po bradě. Odbíhám blinkat... Když se vrátím, úplně bílá, syn si mi sednena klín, obejme mě mastnýma ručičkama a zeptá se mě: "Copak je maminko?"

4. měsíc
Všechny kolem nesnáším. Nesnáším naše štěně, leze mi na nervy manžel, příbuzní, mamka. Syn má tisíc otázek ve chvíli, kdy se mi nechce ani trochu mluvit. Manžela zajímá jen, co je k jídlu a jestli jsem vyřídila všechno, co jsem měla. Ještě ke všemu si ráno ohřál buřta k snídani a ten kastrůlek s mastnou smradlavou vodou nechal na sporáku. Dvakrát se pozvracím, než dokážu sejít z ložnice v patře dolů do kuchyně. Sobec jeden hnusná... Vůbec ho nezajímají moje starosti, mamku zase zajímají až moc ... Hlavně, ať se mi dneska nikdo nedostane do rány. Mám chuť všechno rozkopat. Syn mi sděluje, že on spát rozhodně nepůjde. Začínám asertivně vysvětlovat, že rozhodně půjde, ale nějak se to zvrtne a ječím na celé kolo, že už toho mám dost, že mi tady nikdo odmlouvat nebude a že vůbec.... Vztekle kopu do balónu na cvičení a odcházím trucovat do ložnice, kde se vzteky rozbrečím. Slyším, jak manžel potichu vysvětluje: "Maminka je trošičku nervózní, nesmíš jí moc zlobit..." "Tak dobže," odpovídá syn a já pro změnu pláču dojetím ....

5. měsíc
Dojetí z konce 4 měsíce mi zůstalo... (mimochodem stejně jako lišej v obličeji)... Nemůžu se dívat na televizní noviny, protože téměř u každé zprávy
pláču. Pláču i u reklam, nemůžu jít na žádnou kulturní akci,
 protože mě k pláči dojímá krásná hudba... Potají utírám slzy v divadle, kam jsem se synem dorazila na doják Perníková chaloupka. Večer pláču, protože babička s dědečkem chtějí vzít syna do ZOO a povezou ho tam autem. Jsem přesvědčená, že se vybourají. Mám panickou hrůzu a pláču dlouho do noci... Manžel konstatuje, že mu mé vzteklé období bylo přece jen o trochu sympatičtější a vypíná televizi, protože právě začíná nějaká riziková reklama už ani nevím na co, zřejmě na polévky od Vitany. Zvracím už jen jednou týdně, ale musím nosit vysoce elegantní gumové punčochy kvůli křečákům. Jednou pláču, protože jsem si vsugerovala, že mám nějakou zákeřnou nemoc krve, protože mi na nohách vyskákaly takové červeno-fialové tečky, které si moc dobře pamatuju od taťky, než zemřel. Asi půl hodiny se zmítám v hrozných představách, jak jsou moje děti sirotkové, případně jim jejich otec dovalil macechu , nějakou pipku s pevnejma prsama, kterou třeba ještě ve finále budou mít rádi a nikdo si na mě ani nevzpomene..... pak mi dojde, že je to obvyklá vyrážka po holení nohou, pořádně se vysmrkám a jdu spát.

6. měsíc
Přestala jsem zvracet, ale mám nesnesitelné bolestiv žebrech. Ukázalo se, že mám jakési mezižeberní srůsty, které se mi pomalu trhají. Dělají se mi podlitiny a já mám bolesti ve všech polohách kromě lehu na zádech, kdy je to jakž takž snesitelné. Kromě toho si z pátého měsíce s sebou stále nesu lišej na bradě, gumové punčochy a pipku s pevnejma prsama. Žárlím na všechno, co je ženského rodu. Prohlížím se v zrcadle a vidím jakousi rozplizlou ropuchoidní maminu se zplihlýma vlasama, opuchlým obličejem, pletencema žil na nohách a obrovským břichem. A pak vidím všechny ostatní sexy ženy a dívky, sportující, vysmáté, vyzývavé a netěhotné. Manžel při pohledu na mé svlečené tělo vypadá jako já v prvních měsících těhu při pohledu na buřta. Ze všech stran se naznačuje, že nejsem žena, ale matka. V knížkách se o mých pohlavních orgánech mluví jako o rodidlech (slovo, které je mi tak odporné, že je mi nevolno i teď), prsa se začínají stávat továrnou na mlíko. Vyjdu schody do prvního patra a funím jak lokomotiva. Nenajdu na svém těle místo, které by nebylo aspoň trochu oteklé. (Na rodidla si pravda přes břicho nevidím, tak nevím...) Manžel vymetá podnikové večírky a zjevně se výborně baví s pevnoprsařkama... Asi ho brzo nakopnu nožkou zpevněnou v gumové punčošce...

7. měsíc
Sláva, dotrhly se srůsty, ze dne na den je klid. Začala jsem ale pro změnu znovu zvracet. Ne tak často, ale zato trochu brutálněji, málokdy to totiž vůbec stihnu doběhnout na záchod. Taky k nám přišel Mikuláš s čertem. Čert zahudroval a zachrastil řetězy a já se rozplakala. Čert trochu znejistěl, tuto reakci asi čekal spíš od dítěte než od maminky. Manžel po jejich odchodu vážně pokyvoval hlavou a s uspokojením konstatoval, že mi konečně došlo, že jsem celý rok zlobila a začala se po právu bát. Pak mě se synem společně uklidňovali, že čert jen tak hudruje, ale že by mě ve skutečnosti nechtěl. Těžko už mi někdo někdy uvěří, že mě k pláči dojal strach spatřený v synových očích. Novinkou pro tento měsíc je absolutní neovládání svěračů. Zakašlu, kýchnu, zasměju se a můžu se jít převléknout. Lehkou ostudu jsem udělala na oslavě Silvestra, kdy jsem se doslova smíchy počurala, naštěstí tam byli jen naši nejbližší známí... Navíc mě trápí střevní problémy, což je společně s předchozím problémem dost vražedná kombinace. Nejlepší je pro mě vůbec nevycházet z domu, v době předvánočních nákupů dost problematický úkol...

8. měsíc
Odhazuji gumové punčochy, protože už je prostě nesnesu. Mám pocit, že červenými proužky uprostřed stehen, které mi tam zůstaly vytlačené po okrajích punčoch, budu ocejchovaná asi už nadosmrti. Taky přemýšlím, jestli vůbec kdy ještě svoje nohy budu moct někomu ukázat. Zmizel mi lišej z brady a nahradilo ho jakési postpubertální akné. V kabelce musím pořád nosit Rennie, protože mě má žáha asi brzo sežehne. Praskly na mně moje těhotenské rifle. Mám sice ještě jedny, ale ty mi zase hrozně kloužou po břiše dolů a následně spadnou úplně. Musím na nich teda nosit kšandy, což sice sloužík výbornému pobavení mé drahé polovičky, ale já z toho zrovna dvakrát nadšená nejsem. Mohla bych nosit sukně a šaty, to bych ale musela dopnout kozačky, což je při současném stavu mých lýtek absolutně nereálné. Praskly mi zipy u obou zimních bund a ulomila se mi čtyřka vpravo nahoře. Takový lehce destrukční měsíc...

9.měsíc
Na poslední chvíli jsem si s vypětím všech sil sundala všechny mé (dva) prstýnky, protože hrozilo, že by mi je pak museli odříznout i s prsty. Ulomila se mi pětka vpravo nahoře. Kromě jiných zábavných akrobatických prvků při zavazování bot, depilaci atd... provozuji těhotenskou jógu při nesčetných pokusech ostříhat si nehty na nohou. Konkrétně tedy na pravé noze, na levé to jde celkem v pohodě. S pravou jsem měla dlouho problémy, pak jsem ale našla výborný způsob - nutné asi půlhodinové rozcvičení zadních a vnitřních stehenních svalů, šikmých zádových a krční páteře... V široko rozkročném sedu na zemi přitáhnete tělo k pravé noze šikmo tak, aby břicho splývalo volně mezi rozkročené nohy a netlačilo se. Zkroutíte hlavu tak, aby bylo vidět na prsty u nohou. Při dobrém rozcvičení je možno v této poloze ostříhat všechny prsty najednou, druhou variantou je pomalu kmitat, při každém kmitu pak ošetřit jeden prst. Třetí variantou je návštěva pedikérky.

Konečně porod....
Břicho je pryč a v mém náručí stvoření, do kterého jsem se nekonečně a na první pohled zamilovala, které celých těch 9 měsíců prožilo se mnou, na nic si nestěžovalo a snášelo všechny mé nálady, propady, poklesky a nepříliš vzorné chování. Bezpečně poznávám ty patičky, které usilovně a bez přestání kopou do prázdna, jakoby hledaly to břicho zevnitř, do kterého byly zvyklé se tak nádherně zabořovat. Bezděčně nastavuji břicho zvenku, zdá se, že je to jak náhražka přijato.

Netrvá to ani tak dlouho a já začínám mít při pohledu na maminky těhulky neodbytný pocit krásné nostalgie. To bylo přece tak nádherné období, no řekněte ...

Obrazek

Když Tě navštíví kamarád, chová se jako host, ale opravdový přítel otevře ledničku a obslouží se .....
Kamarád Tě nikdy neviděl plakat, ale příteli se chvějí ramena, když vidí Tvé slzy ....
Kamarád nezná jména Tvých rodičů, ale přitel má jejich telefon. čísla i adresy ve svém notýsku ....
Kamarád přinese lahvinku vína na Tvé narozeniny, ale přítel přijde dříve a zeptá se, s čím Ti může pomoci a po skončení oslav zůstane, aby Ti pomohl s úklidem ...
Kamarád nesnáší, když mu voláš, jestliže už šel spát, ale přítel se ptá, proč jsi mu tak dlouho nezavolal ...
Kamarád si s Tebou rád pokecá, ale přítel Tě vyslechne, když máš romantickou lásku i problémy ...
Kamarád si myslí, že přátelství skončilo jestliže jste se pohádali, ale přítel Ti po hádce zavolá ...
Kamarád si myslí, že jsi tady vždy jen pro něho, ale přítel je zde pořád pro Tebe ...
Kamarád si tento vzkaz přečte a zapomene na něj, ale přítel ho přepošle a vrátí ho také TOBĚ ...


Obrazek


O člověčích pocitech..skoro jako pohadka....

Bylo nebylo před dlouhou dobou existoval ostrov na kterem žily všechny pocity člověka... dobrá nálada, smutek, věděni a kromě ostatních pocitů i láska... Jednoho dne se pocity dozvěděly, že se ostrov potopi. Každý si připravil svou loď a odplouval z ostrova.. Jenom láska čekala do posledni chvile. Ještě než se ostrov potopil, poprosila láska o pomoc.. Na luxusni lodi plulo kolem bohatství... Láska se ho zeptala zda ji nechce vzít sebou, bohatstvi jí ale odpovědělo, že ne, že má plnou loď zlata..
Tak se láska zeptala pýchy, ale pycha jí řekla, že má na lodi všechno perfektní... Mohla by jsi poškodit mou lod... Tak se láska zeptala smutku, jestli by ji vzal na svoji loď... Smutek jí odpověděl, že je tak smutný, že musí zůstat sám... Projela kolem ní dobrá nálada, ale ta měla tak dobrou náladu, že si nevšimla, že na ni láska volá. Najednou řekl nějaký hlas.. pojď lásko, já tě svezu... Byl to nějaký stařec.. láska byla tak šťastná, že se ho zapoměla zeptat na jméno. Když přijeli na pevninu a  stařec odešel, tak se láska zeptala věděni, kdo to byl..? "To byl čas" odpovědělo věděni. A proč mi pomohl čas? zeptala se láska... Vědění odpovědělo: "Protože jen čas vi, jak důležitá je láska v životě"

Obrazek